O ŘEČI TĚLA

O kresbě, malbě nebo sochách, ať už podle představ nebo podle modelu, se vyžaduje, aby měl umělec nebo sochař cit pro konstrukci.
Lidské tělo s jeho rozmanitou krásou stavby, charakteru a jednání je natolik složité, že je nezbytné, aby student, umělec a sochař měl nejen jasnou znalost jeho složitých forem, ale také komplexní porozumění a návyk jednoduchého zacházení s těmito formami, aby mohl tyto znalosti použít ke svému uměleckému cíli.

Umělec se bezprostředně zabývá vnějším a zjevným. Na přírodu pohlíží jako na barvu, tón, strukturu a světlo a stín, ale zpět za svým bezprostředním zájmem, ať už je to figurální malíř nebo ilustrátor, aby mohl úspěšně ztvárnit lidskou podobu, potřebuje dovednost využívat své znalosti struktury, pochopení děje a vhled do charakteru. Tyto věci vyžadují období hlubokého akademic-kého studia.

TO PRAVÉ TAJEMSTVÍ KRESBY JE VE STUDIU!

Uvážíme-li nekonečnou rozmanitost činnosti lidské postavy, její pružnost, ladnost a sílu pohybu ve vyjádření prchavého děje a dále uvážíme-li, že povrch těla je zahalen efekty světla a stínu, opalizující barvy a jemného tónu, nelze se divit, že oko studenta snadno oslepí skrytá stavba formy.

V této fázi studentova vývoje mu pečlivé studium umělecké anatomie, jak ji objasnili Richter, Marshall nebo Duval, seznámení s kostní stavbou kostry a s umístěním, úponem a funkcí svalů nejenže pomůže v dalším výzkumu, ale umožní mu tím snadněji pochopit teorii stavby lidského těla, jak ji předkládá tento V.I.P. kurz kreslení.

Předkládaná teorie konstrukce lidské postavy je založena na obrazových prostředcích obvyklých při vyjadřování tělesa, tj. na vyjádření tří rozměrů - délky, šířky a tloušťky - pomocí rovin. V jednoduché kresbě mohou být hranice těchto rovin vyznačeny čarami různé hmotnosti a v tónové kresbě různou hloubkou hodnot.

Při tvorbě důkladné kresby lidského těla, která zahrnuje trvalé úsilí studenta, ať už jde o linii, světlo a stín, nebo tón, prochází student dvěma fázemi duševní činnosti:

nejprve obdobím výzkumu, v němž analyzuje postavu ve všech velkých kvalitách charakteru, akce a stavby. Při této analýze získává důvěrný vztah k životně důležitým skutečnostem, což s postupem práce vede k hlubokému přesvědčení.

SVĚTLO A STÍN...

Když je student takto ohromen, vstupuje do druhého období, které se zabývá zobrazením účinku závislého na světle a stínu. Pod dojmem faktů týkajících se charakteru modelu, pochopení děje a konstrukce, jeho ocenění posílené výzkumem, se jeho linie stávají pevnými a důraznými. V prvním období je studentova mysl zaměstnána hledáním relativního místa, které má část zaujmout při zprostředkování dojmu celku; po zajištění pozice části se druhé období zabývá přeměnou místa pro část do její skutečné podoby.

Konečným cílem umělce nebo ilustrátora je obraz a k tomuto účelu používá všechny technické prostředky a média. Studuje teorie barev, perspektivu, účinek světla a stínu, hodnoty, tón a kom-pozici; vše může studovat odděleně a vyčerpávajícím způsobem, aby poznal plný význam každého z nich - stejně tak je třeba studovat i materii formy pro ni samotnou. Každý tah umělcova štětce by měl prokázat jeho porozumění formě zobrazovaného předmětu; to zahrnuje vhled do charakteru modelu, pochopení jeho jednání a způsobu skládání formy.

Raději si vybere místo, kde je účinek světla a stínu silný, ne proto, že by konstrukce byla zřejmější, neboť postava mohla být upozaděna jen náhodně za tímto účelem, ale proto, že ho silný účinek oslovuje pro práci s černým uhlím na bílém papíře.

PŘEDSTAVIVOST A REALITA...

Aby student snáze pochopil konstrukci postavy, jak je analyzována na přiložených kresbách, byly její části a celek osvětleny tak, aby se prostřednictvím vyvolaných efektů ukázalo oddělení rovin, které vyznačují šířku, přední nebo zadní část postavy, od její tloušťky. Při tomto osvětlení jsou dobře viditelné velké hmoty nebo roviny, které vyznačují šířku v poměru k tloušťce lidské postavy.

Takové osvětlení rozděluje roviny, které obklopují tělo, na velké hmoty tvaru, které při analýze odhalují jeho strukturální utváření.
Student se musí brzy naučit vytvořit si živý mentální obraz svého modelu a první období vývoje jeho kresby je pouze prostředkem k posílení tohoto mentálního obrazu prostřednictvím hlubokého výzkumu.

Tento mentální obraz musí zahrnovat celou postavu, aby bez ohledu na to, jaká drobná forma může oko zaujmout nebo jakou linii může ruka na papíře sledovat, mohla být nejprve zjištěna povaha vztahu části k celku. Vyčerpávající liniová kresba provedená na konstruktivních principech, včetně pochopené akce a výrazné charakteristiky, dodá tónu a světlu a stínu studentovy práce na kvalitě.

Při rozvíjení kreslířských dovedností studenta by bylo vhodné, aby měnil prostředky podle požadovaného cíle. Kromě výše navržené obrysové kresby by se mohl pustit do tónování rozmazáním papíru uhlím a jeho odstraněním pro světelné hmoty prsty nebo hnětenou gumou. námětů, které vyžadující přesnost.

SVĚTLO A STÍN...

Opět lze strávit určitý čas rozmáchlým vykreslováním akce, proporcí a stavby postavy dlouhými čarami a také rychlými deseti či patnáctiminutovými skicami. Tyto snahy ve spojení s vytrvalou prací vyžadující řadu dnů na dokončení, což znamená přenesení výkresu z fáze blokování do úplného provedení, včetně tónování, jsou žákům doporučovány.

Velká zručnost v kresbě je velmi žádoucí, ale student by měl být varován, aby se jí nevěnoval příliš dlouho. Své dovednosti a znalosti by si měl ověřovat paměťovou kresbou a jejich aplikací na kompozici.

Volně přeloženo z knihy:

The Human Figure
John A. Wanderpoel