KOMPOZICE A ZLATÝ ŘEZ

V předchozím článku (KOMPOZICE A ZLATÝ ŘEZ - 1.část) jsme si vysvětlili co to je „Zlatý řez“ a dělení do třetin.
Včetně toho, jak ho použít pro naše kresby. Dnes se podíváme blíže na další praktické použití, a to  na kompozici, která významně ovlivňuje líbivost našich kreseb a maleb.

Vlevo máte obrázek, který ukazuje čtyři prvky, které chceme namalovat. Bude to zátiší a vašim úkolem je poskládat jednotlivé prvky tak, aby dohromady vytvořily na obraze příjemnou atmosféru. Příklady jednolivých variant máte dole. Místo těchto prvků (může se měnit i počet) si vytvořte třeba své vlastní a proveďte rychlé skici různých variant. Vnímejte a porovnávejte jednotlivé varianty.

Účelem je, aby jste chápali, jak je důležité uspořádání jednotlivých prvků v obraze a jak na sebe vzájemně působí.

Dalším velmi důležitým principem pro krásné obrazy je jejich barevnost. Při barevné kompozici musíme řešit tyto aspekty:

• harmonie barev
• kontrast, sytost, tónové hodnoty
• poměr velikosti a umístění barevných ploch
• vzájemný účinek více barev 
• objektivní zobrazení barev
• vyjádření tvaru a zdůraznění linií

Pokud malujete barvičkama, je dobré udělat si toto cvičení. Tyto jednoduché barevné kompozice vám usnadní spousty práce při samotné malbě a taky spoustu nervů pokud jste podcenili barevnou přípravu před samotnou malbou. Doporučuji si dělat podobně rychlé studie jako při samotné kompozici (viz. nahoře) a vyzkoušet si vaši barevnou představu na zjednodušeném náčrtku.

Účelem je, aby jste chápali, jak je důležité  znát teorii barev a jak se jednotlivé barvy ovlivňují, včetně „nálady“ celého obrazu. Tohle může být zcela zásadní pro líbivost vašich obrazů.

Jedná se o pravidelné rozmístění prvků kolem osy nebo středu obrazu. Většinou se jedná o zrcadlově obrácené strany obrazu. Vlevo Da Vinciho obraz, ukrývá i jednobodovou perspektivu, která umocňuje dramatičnost včetně hloubky obrazu.

Poslední večeře, Leonardo da Vinci, 1495–1498, Santa Maria delle Grazie, Milán

Jedná se o pravidelné nebo nepravidelné opakování prvků, tvarů nebo barev v obraze. Je to napodobení pohybu pomocí linií a čar k oživení jinak statického obrazu. Ve figurativním umění se postavy ztvárňují většinou v rozevlátých pózách, vyjadřující pohyb.

"Autour d'un point" , František Kupka, 1920-1925 / 1930. Centrum Pompidou, Paříž

Tato kompozice se zakládá na použití jakéhokoliv geometrického tvaru (čtverec, obdélník, kruh, trojúhelník atd.) do kterého se vkládají prvky obrazu. Prvky se mohou skládat i po obvodu těchto tvarů. Na obrázku vlevo je použitý trojúhelník.

Dürerův autoportrét ve 28 letech, 1500, Albrecht Dürer

Závěs, džbán a ovoce 1893–1894, Paul Cezanne

Umístěním hlavních prvků spolu s dalšími méně významnými prvky do obrazu, mohou vytvořit svou skladbou další linie nebo tvary. Většinou se tak stává nahodile, což není optimální. Zkušený výtvarník o nich ví a využívá
k ještě větší líbivosti svého díla. Jedná se o pokročilejší výstavbu obrazu, která potřebuje promyšlenější přístup.

Vincent Van Gogh - Noon, Rest from Work - 1890

 Linie jako takové rozdělujeme na vodorovné, svislé, šikmé. Většinou se využívá principů perspektivy. Jednak nám pomáhá vytvářet trojrozměrnou iluzi a navíc dodává obrazu vždy dynamičtější pohled. Je to vlastně jedna z nejzákladnějších kompozic pro dobrý obraz.

Využívá se perspektiva:

• jednobodová
• dvoubodová (žabí)
• tříbodová (ptačí)

Dělíme je:

• linie ve tvaru „S“ - vytváří klidnou atmosféru s efektem pohybu (použití při malbě cest a cestiček)
• úhlopříčné linie - navozují dojem prostoru, dynamiky, akce, pohybu a změny
• linie diagonální - často vzbuzuje „iluzi pohybu“ i tam, kde ve skutečnosti žádný pohyb není
• oblé linie - vytvářejí iluzi objemu a mohutnosti, často se používají u dekoračních prvků