„PROČ UŽ NEKRESLÍTE NEBO NEMALUJETE TAK, JAK SI PŘEJETE ?“

„ MILUJI KRESLENÍ A PROTO POMOHU I VÁM VYTVOŘIT SVĚT KRÁSNĚJŠÍ, POMOCÍ KNIH A KURZŮ, KTERÉ Z VÁS UDĚLAJÍ UMĚLCE. “


Dostávám spousty dopisů od lidí, kteří jsou ve své umělecké snaze, tak nějak pořád jako na začátku. Většina si to velmi dobře uvědomuje, že se ne a ne posunout dopředu. Zkouší pořád něco nového v bláhové snaze, že toto již bude třeba ta pravá technika (nebo tužky, pastelky, barvy, papíry, plátna, atd.), s kterou konečně vyniknou nad ostatními… a po čase… zase nic. Opět známá frustrace, záhy nezájem o tvorbu, naštvanost na vše a všechny. Možná většina z Vás to již v životě určitě alespoň jednou zažila.

CO SE TO DĚJE ? JÍZDA NA HORSKÉ DRÁZE ?

Pokud chceme v životě čehokoliv dosáhnout, musíme se dřív nebo později utkat a zvládnout (zkrotit) ony pochyby, nefunkční zvyky a špatné názory, které jsme si v průběhu života vybudovali, a které nás drží zpátky. K tomu je jen jediná cesta – konfrontace se svým vnitřním já.
Pokud se nám nepodaří zjistit co vlastně v životě chceme, čeho chceme dosáhnout, budeme neustále žít na pochybách, bude nás rozčilovat kritika jiných, bude nás postihovat tzv. tvůrčí krize, nebo nás „blbá“ nálada přiměje stahovat se k perfekcionismu, či naopak k nadměrnému odkládání.  Za tímto vším je, jen jeden jediný viník.

„TOP DOG ” - VNITŘNÍ KRITIK A TYRAN

Tato dílčí osobnost v psychologii označovaná jako vnitřní kritik, je součástí každého z nás. Je většinou osobností, která je naší překážkou tvořivosti, osobního štěstí a nezřídka i bohatství. Vnitřní tyran (angličtina mu dalo jméno „TOP DOG“ -  volně přeloženo jako „Vnitřní pes“) je ta část naší osobnosti, která nám našeptává všechny ty různé hrůzy a soudy, které nás tak děsí:

  • „ Kreslením se neuživíš. Vždyť sám víš, že na to nemáš. Jsou lepší jako ty.“
  • „ Malování tě nezachrání. Dělej co tě uživí. Nejsi žádný Picaso.“
  • „ Budeš hladný jako spisovatel. Najdi si pořádnou práci.“
  • „ Teď se chceš stát umělcem, když nemáš ani na chleba? “
  • „ Chceš změnit zaměstnání teď, když je o ni nouze? “
  • „ Takových jak ty jsou miliony, proč zrovna tobě by se to mělo podařit?“
  • „ atd, …. milióny jiných a dalších důvodů, proč nedělat to, co vás baví.“

Co z toho tedy všeho vyplývá? 

„KVALITA NAŠEHO ŽIVOTA JE PŘÍMO ÚMĚRNÁ KVALITĚ:  JAK NAŠEHO VNITŘNÍHO DIALOGU, TAK JE OVLIVNĚNA LIDMI, S KTERÝMI SE STÝKÁME.“

KDE SE TO VŠECHNO BERE ?  JAK TO VZNIKLO A CO STÍM ?

 

Většina těchto nepříjemných myšlenek vznikla na základě rozporuplných situací, které jsme si v dětství neuměli správně vysvětlit. Dva příklady za všechny. Jako dospělí často okřikujeme chlapce, aby neplakali … Což má za následek kritiku a zostuzení, že je “baba” nebo je “měkouš”, prostě není chlap... U děvčat jejich zlobu komentujeme smíchem, nebo “předvádění se” ohodnotíme mlčky zvednutým a výstražným obočím, kterým sdělujeme nevhodnost chování.

Ve skutečnosti jsou tato sdělení prošpikována úzkostí a strachem toho, kdo je pronáší. Na omluvu musím napsat, že i tento člověk, který takhle vychovává své děti, se je naučil zase od svých rodičů a ten zas od svých … ve skutečnosti se určité problémy mohou stát problémy generačními, které se šíří jako virus, až se z nich stane problém masivní, který se tak může po čase stát i standartem pro výchovu…

Takže potravou našeho vnitřního tyrana je strach ze zesměšnění, ze strachu s ponížení, z neúspěchu, z citového zranění a osamocení.

Vnitřní tyran se většinou nechová příliš logicky. Dává nám zcela rozporuplné příkazy ve formě:

„Jdi kam Ti srdce velí.” (za svým snem, touhou, láskou, atd.)
„Dělej vše, aby Tě lidé měli rádi.” (což je rozpor s prvním příkladem, jelikož málokdo může mít přesně stejné touhy jako my a tím pádem nemůže rozumět těm našim...)

Ať se to možná bude zdát nelogické, ve skutečnosti se nás, náš tyran snaží ochránit před sebou samými … (??) Totiž všechno co nám říká, vychází z výchovy, která je ovlivněna kulturou a prostředím ve které žijeme. Nezřídka dobrá polovina výroků pochází z doby minulých století a tím pádem v dnešní době významově absurdních. Máme sklon je zaměňovat za obecné a životní pravdy.

Začneme věřit výrokům: “Nemám talent nebo štěstí”. “Co mě baví, to mě neuživí”. “Jsem příliš starý (mladý), abych začal s něčím novým”. “V mém věku už na to nemám trpělivost”, atd.

Mluvím s lidmi, kteří mají nejrůznější přesvědčení, jedno je však spojuje – opravdu výrokům věří,  a taky, že takhle opravdu funguje svět. I když spousta tzv. pravd je zakódovaná třeba v různých lidových nářečích nebo pranostikách, přece jen máme 21. století a víme toho daleko více než naši předci. Měli bychom používat zdravý rozum a vlastní soudnost při rozhodování toho, co nám prospívá a co nám může tzv. škodit. Bohužel většina to nikdy nedokáže a nechá se dále vláčet minulostí a davem, buď z pohodlnosti nebo nedostatku odvahy si prostě a jednoduše věřit. Umělci jsou svobodní lidé. Svobodní, alespoň ve vztahu k myšlenkám, které následně ti praví umělci předávají pomocí svých obrazů. Kulturní dědictví bývá mnohdy to jediné, co tady po nás zbývá. Po lidech. Po generacích, těch před námi. a DOUFÁM, ŽE I PO NÁS.

„Můžu se Vás něco zeptat ?“

„PROČ UŽ NEKRESLÍTE NEBO NEMALUJETE TAK, JAK SI PŘEJETE ?“


TAJEMSTVÍ KRESBY 
„NOVÝ ZAČÁTEK“

1,2,3, - V.I.P. KURZ KRESBY

PROFESIONÁLNÍ KURZ KRESLENÍ

Pokud jste začátečník, nebo potřebujete „vypilovat“ své vlastní umění, možná by vás zajímal online kurz kresby. Je pro všechny zájemce, všech věkových kategorií. Máte-li chuť, alespoň nahlédněte a prozkoumejte co mám pro vás připraveno. Třeba vás osloví, že do roka a dne můžete být skvělými umělci...