Kompozice a zlatý řez: Jak vdechnout vašim obrazům život a harmonii

MÝTY A FAKTA O VÝTVARNÉ DOVEDNOSTI

( INSPIRACE A EDUKACE V UMĚNÍ)

Hlavním cílem každého výtvarného díla je zaujmout diváka a udržet jeho pozornost co nejdéle.

Tomu se říká kompozice, jinak lidově: „Líbivé rozmístění objektů do formátu obrazu.“

Aby obraz nepůsobil chaoticky, je nutné ovládnout pravidla kompozice.

V tomto článku se podíváme na to, proč je organizace prvků klíčová a jak vám v tom pomůže staletími prověřený nástroj – zlatý řez.

Co je kompozice a proč je pro umělce nezbytná?

Kompozice

představuje souhrn pravidel a doporučení, jak uspořádat jednotlivé prvky v uměleckém díle – ať už jde o kresbu, malbu, grafický design, fotografii nebo sochařství.

Správná kompozice určuje, kam soustředit hlavní motiv a jak rozmístit ostatní objekty, aby byl výsledek esteticky vyrovnaný a lahodil oku.

Proč se kompozicí zabývat?

Pomáhá vytvořit harmonii, jednotu a rovnováhu v obraze nebo v sochařině.
Umožňuje vyvarovat se zmatečných a rušivých prvků, které by mohly znehodnotit váš záměr i vynaloženou práci.
Boří mýty o tom, že dobrý obraz vzniká náhodou nebo díky vrozenému talentu – základem je totiž vizuální gramotnost.

1. Zlatý řez – „Božský poměr“ v přírodě i umění

Zlatý řez

V přírodě existuje univerzální matematický vzorec, který se zdá být základním stavebním kamenem světa.

Již staří Řekové a Římané si všimli tohoto opakujícího se schématu a využívali ho v architektuře i umění.

Naše oči tento vzorec podvědomě vyhledávají a považují jej za standard krásy.

Zlatý řez (latinsky sectio aurea) se označuje hodnotou přibližně 1,618. Vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Pokud umělec tyto zákonitosti ignoruje, vnímáme jeho dílo jako nelíbivé či nehezké, i když nedokážeme přesně pojmenovat proč.

V přírodě se zlatý řez projevuje například ve formě Fibonacciho posloupnosti. Listy rostlin, pokud vyrůstají jednotlivě, jsou na větvičkách rozloženy tak, že každý list vyrůstá nad předchozím listem více či méně posunut o určitý úhel. V dolní části stonku jsou listy starší a větší, u vrcholu mladší a menší. Všechny listy jsou stejnoměrně osvětlovány Sluncem, menší nestíní větším, které mají delší řapíky. Můžete jej pozorovat u uspořádání semen slunečnice, šupin smrkové šišky nebo u ulity hlavonožce Nautilus (podrobnější definice na Wikipedia).

2. Zlatý řez v lidském těle

Přírodní zákon o nestejnoměrném dělení celku je patrný i v našich proporcích. Vitruvius, římský architekt, věřil, že proporce lidského těla stvořeného Bohem jsou dokonalé. Navrhoval proto, aby chrámy odrážely tyto lidské míry.

Tuto myšlenku geniálně ztvárnil Vitruviánský muž – slavná perokresba, jejímž autorem je Leonardo da Vinci. Jejíž upravenou podobu používám i ve svém logu.

Postava muže vepsaná do kruhu a čtverce jasně demonstruje ideální poměry. Například vzdálenost od temene hlavy k pupku v poměru ke vzdálenosti od pupku k patám odpovídá právě zlatému řezu. Pokud vás zajímá, jak tyto znalosti aplikovat v praxi, doporučuji online kurz Metoda Da Vinci.

3. Praktické využití: Pravidlo třetin

Přesná matematická konstrukce zlatého řezu může být pro umělce zdlouhavá. Proto se v praxi nejčastěji využívá dělení na třetiny.

Je to rychlejší, praktické řešení, které se zlatému řezu velmi blíží. Jak na to?

Pomyslně rozdělte svůj obraz dvěma svislými a dvěma vodorovnými liniemi na devět stejných obdélníků. Průsečíky těchto linií jsou ideálními místy pro umístění hlavního motivu.

4. „Čtení obrazu“ a psychologie diváka

V naší kultuře čteme text zleva doprava a shora dolů.

Stejný princip je vhodné dodržovat i při kresbě a malbě. Hlavní body zájmu by měly diváka zaujmout jako první.

Správné rozmístění prvků je základ – ani sebedokonalejší technika nezachrání obraz se špatnou kompozicí. „Divoká kresba“ bez systému zde bohužel nefunguje.

Zde máte příklad cvičení šesti různých kompozicí, tvořených stejným počtem se stejnými prvky. Různými posuny a vzájemnými umístěními jednotlivých prvků po obraze si vyzkoušíte různé varianty a následně se rozhodujete, která se vám líbí víc.

5. BAREVNÁ KOMPOZICE

Dalším velmi důležitým principem pro krásné obrazy je jejich barevnost. Při barevné kompozici musíme řešit tyto aspekty:

harmonie barev
kontrast, sytost, tónové hodnoty
poměr velikosti a umístění barevných ploch
vzájemný účinek více barev
objektivní zobrazení barev
vyjádření tvaru a zdůraznění linií

Pokud malujete barvičkama, je dobré udělat si toto cvičení. Tyto jednoduché barevné kompozice vám usnadní spousty práce při samotné malbě a taky spoustu nervů pokud jste podcenili barevnou přípravu před samotnou malbou. Doporučuji si dělat podobné rychlé studie jako při samotné kompozici (viz. nahoře) a vyzkoušet si vaši barevnou představu na zjednodušeném náčrtku.

Účelem je, aby jste chápali, jak je důležité znát teorii barev a jak se jednotlivé barvy ovlivňují, včetně „nálady“ celého obrazu. Tohle může být zcela zásadní pro líbivost vašich obrazů. Většina malířů preferuje určité barvy, které následně používají ve všech svých obrazech.

6. KOMPOZICE - SYMETRIE

Jedná se o pravidelné rozmístění prvků kolem osy nebo středu obrazu. Většinou se jedná o zrcadlově obrácené strany obrazu. Vlevo Da Vinciho obraz, ukrývá i jednobodovou perspektivu, která umocňuje dramatičnost včetně hloubky obrazu.

Poslední večeře, Leonardo da Vinci, 1495–1498, Santa Maria delle Grazie, Milán

7. KOMPOZICE - RYTMUS

Jedná se o pravidelné nebo nepravidelné opakování prvků, tvarů nebo barev v obraze. Je to napodobení pohybu pomocí linií a čar k oživení jinak statického obrazu. Ve figurativním umění se postavy ztvárňují většinou v rozevlátých pózách, vyjadřující pohyb.

"Autour d'un point" , František Kupka, 1920-1925 / 1930. Centrum Pompidou, Paříž

8. GEOMETRICKÁ KOMPOZICE

Tato kompozice se zakládá na použití jakéhokoliv geometrického tvaru (čtverec, obdélník, kruh, trojúhelník atd.) do kterého se vkládají prvky obrazu. Prvky se mohou skládat i po obvodu těchto tvarů. Na obrázku vlevo je použitý trojúhelník.

Dürerův autoportrét ve 28 letech, 1500, Albrecht Dürer
Závěs, džbán a ovoce 1893–1894, Paul Cezanne

9. KOMPOZICE PRVKŮ, KTERÁ TVOŘÍ DALŠÍ TVARY

Umístěním hlavních prvků spolu s dalšími méně významnými prvky do obrazu, mohou vytvořit svou skladbou další linie nebo tvary. Většinou se tak stává nahodile, což není optimální. Zkušený výtvarník o nich ví a využívá
k ještě větší líbivosti svého díla. Jedná se o pokročilejší výstavbu obrazu, která potřebuje promyšlenější přístup.

Vincent Van Gogh - Noon, Rest from Work - 1890

10. KOMPOZICE JEDNODUCHÝCH LINIÍ

Caspar David Friedrich - Wanderer Above the Sea of Fog - 1818

Linie jako takové rozdělujeme na vodorovné, svislé, šikmé. Většinou se využívá principů perspektivy. Jednak nám pomáhá vytvářet trojrozměrnou iluzi a navíc dodává obrazu vždy dynamičtější pohled. Je to vlastně jedna z nejzákladnějších kompozic pro dobrý obraz.
Využívá se perspektiva:
jednobodová
dvoubodová (žabí)
tříbodová (ptačí)

11. KOMPOZICE KŘIVEK A LINIÍ

William Adolphe Bouguereau-The Oreads - 1902

Dělíme je:

linie ve tvaru „S“ - vytváří klidnou atmosféru s efektem pohybu (použití při malbě cest a cestiček)
úhlopříčné linie - navozují dojem prostoru, dynamiky, akce, pohybu a změny
linie diagonální - často vzbuzuje „iluzi pohybu“ i tam, kde ve skutečnosti žádný pohyb není
oblé linie - vytvářejí iluzi objemu a mohutnosti, často se používají u dekoračních prvků

Kompozice, které jsem vám tady v jednoduchosti popsal a jejich výčet není samozřejmě komplentní, je pouhým představením jen těch nejběžnějších a nejpraktičtějších, které se běžně využívají. Článek je určen všem začátečníkům pro prvotní seznámení se s něčím, co by měli dobře ovládnout. Závisí na tom líbivost a estetika jejich budoucích i současných děl. Dříve než se znova pustíte do kreslení nebo malování, zkuste trošku více popřemýšlet nad svým obrázkem. Vyplatí se to.

„Tvorba obrazu jako strukturovaného obsahu, jehož význam spočívá na jednotlivých stavebních prvcích i jejich vzájemných vztazích, nás především učí uvažovat a přemýšlet obrazově.“

Aby obraz dosáhl nějakého vyznění, nebo něco vyjadřoval, stojí mnoho úsilí, přestože může výsledná kompozice vypadat poněkud jednoduše.
Druh obrazového vyjádření je postaven na konceptu uvažování umělce, který postupuje v budování stylu přes různá schémata a hledání nejlepších forem a barev.

Tvorba obrazu jako strukturovaného obsahu, jehož význam spočívá na jednotlivých stavebních prvcích i jejich vzájemných vztazích, nás především učí uvažovat a přemýšlet obrazově. Aby obraz dosáhl nějakého vyznění, nebo něco vyjadřoval, stojí mnoho úsilí, přestože může výsledná kompozice vypadat poněkud jednoduše.
Druh obrazového vyjádření je postaven na konceptu uvažování umělce, který postupuje v budování stylu přes různá schémata a hledání nejlepších forem a barev.

"Kompozice je jen jedním střípkem skládačky. Pokud chcete tvořit prostorově a chápat scénu jako celek, pořiďte si mou knihu Perspektiva pro každý den."
"Chcete znát další tajemství starých mistrů a tvořit ucelená, harmonická díla? Přidejte se do online kurzu Nový začátek s metodou Da Vinci a naučte se dívat na svět očima umělce."

Pokud chcete a máte zájem nakouknout, jak se kompozice daří mně a na mých obrazech, navštivte mé další stránky: www.martinfineart.cz