9. O MALOVÁNÍ A UČENÍ SE OD MISTRŮ

„ MÁM DVĚ RUCE: JEDNU, ABYCH STISKL DLAŇ TĚCH, S NIMIŽ KRÁČÍM, A DRUHOU, ABYCH ZVEDL TY, KTEŘÍ PADAJÍ “
Guyau

„ MILUJI KRESLENÍ A PROTO POMOHU I VÁM VYTVOŘIT SVĚT KRÁSNĚJŠÍ, POMOCÍ KNIH A KURZŮ, KTERÉ Z VÁS UDĚLAJÍ UMĚLCE. “

PAVEL ŠVEC

Dnes bych Vám rád představil skvělého přítele, umělce a spisovatele, který je velkým propagátorem umění. Jeho lidské texty, plné oduševnělé inspirace s plným vědomím pokládá do svých příběhů, které by neměly být skryty veřejnosti a proto jsem se rozhodl Vám poskytnout jeden malý úryvek z připravované knihy, kterou se hodláme vydat. Pavla můžete najít a blíže se seznámit s jeho tvorbou ZDE.
Navíc možná v úryvku najdete i odpovědi na otázky, které by Vás mohly trápit …

- O MALOVÁNÍ A UČENÍ SE OD MISTRŮ. -

KLAVÍRISTKA: „ Nepůjdeme se projít? Je vlahá noc… a voní vinohrad… Ráda bych poznala toto okouzlující město… Pane malíři, budete mi průvodcem a milým doprovodem? “

Procházeli jsme zvolna městem. Říkal jsem Kláře Hájkové co zde máme, vyprávěl jí o pověstech mělnických, prohlédli jsme si sochy, kostel sv. Petra a Pavla, Klára se dotýkala gotických zdí, navštívili jsme ty nejzapadlejší uličky a dotkli se vody v kašně….

KLAVÍRISTKA: „ Mistře, ještě jste mi neodpověděl, proč máte nejraději pastel. Tuším, že půjdu k vám do učení… pastel se maluje prsty a dlaněmi, v nich mám cit a tuším, že mi to půjde… a je vzrušující vidět barvu bříšky prstů, vnímat tvary zkrze pel pastelu…“

MALÍŘ: „ Pastel bylo první malířské médium, se kterým jsem se setkal. Pamatujete na ten obchodní dům, kde jsem si jej koupil ve slevě… těch šest barviček. Zpočátku mně to příliš nešlo s tímto médiem zacházet, ale pak jsem objevil jeho vnitřní krásu. Pastelové barvy, pastelové přecházení barev… Vnitřně se mi malby zamlouvaly. Malování tím je rychlejší, značně rychlejší, nemusí obraz schnout, tudíž to není tak náročné na místo. Pokud malujete olejovými barvami, máte obrazů rozdělaných více. Jsou na stojanech, jednotlivé vrstvy zvolna prosychají tak jak potřebujeme. Akryl je zase rychleschnoucí… a tempera něco mezi tím. A na to je dobré mít větší ateliér, aby to nikomu nepřekáželo. A to jsem neměl. A také malování zabírá mnoho času… Proto je pastel rychlejší, přizpůsobivější. Každý malíř vyzkouší víceméně všechny druhy malířských potřeb a různých druhů pomůcek. Uhel, pastel, tužka, pastelky, tyčinky conté, temperu, akryl, olej, malířské špachtle, různé druhy štětců, různé druhy papírů a podkladů jako je sololit, rozličné dřevěné desky. Ale na to přijdete postupně..“

KLAVÍRISTKA: „A jak toho člověk docílí? Koupí si barvičky a papír a začne malovat… je to tak prosté…?“

MALÍŘ: „ Ano, to je, ale nefunguje to. Je zatím mnoho úsilí, snažení, čerpání nápadů od jiných, aby se každý našel sám. Řekněme, že základ malování je jen jeden. A to jsou barvy. Ty máme a o nich jsme si povídali. Máme poklady, to si ještě řekneme. Máme základní perspektivu, která je daná. Máme pomůcky, které nám pomáhají. Ale proč tedy každý malíř maluje jinak? To je právě ten styl, rukopis malíře, jeho technika… A k té se musí dopracovat. Jasně, existují výjimeční umělci, kteří jsou nenapodobitelní. Mají vlastní směr. Cezanne, van Gogh, Dalí, Lada… to jsou umělci s velikým U. Jistě, můžete malovat podobně jako je Lada, ale každý, od dítěte po staříka vám řeknou… je to na způsob Lady. Ale můžete od každého takového malíře naučit. Je již klišé, ale všude v knihách typu jak malovat, píší, učte se od mistrů. Napodobujte je. Zkoušejte to. A jak se naučili tito malíři malovat? Opět kopírovali mistry, své předchůdce… Ano, je to klišé, i já to zde říkám, všude se to píše a neustále přepisuje, ale je to tak je. A funguje to. Máme štěstí, že žijeme v době, kdy vychází mnoho publikací s barevnými reprodukcemi, spousty příruček, máme obchody plné malířských potřeb. Ale o tom jsem vám již říkal… stejně tak jako o přírodě, která je pro malíře ta nejlepší učitelka. O čem jsem ale nehovořil, je o tom napodobování…“

KLAVÍRISTKA: „ Napodobování… ale není to krádež nějakého stylu, kopírování někoho úplně jiného než jste vy sám? Pak mohou říci, to není náš mistr, napodobuje Slavíčka…“

MALÍŘ: „ Aby jste napodobila Slavíčka, musíte být tak geniální malířka, aby to byl Slavíček… jako Slavíček. Dokonale napodobit dílo tak známého umělce je také vrcholné malířství. Ono i prosté kopírování sebe sama… namaluji obraz, udělám ho ještě jednou a stejně ten první je lepší… To tak je. Ať si to každý zkusí. Ne, to tak není. Jistě, máte před sebou obraz, fotografii nějakého díla a zkoušíte to. Máte načtenou teorii, spojíte to s tím, co máte před sebou a tak nějak to namalujete. Není to ono, protože nejste, dejme tomu Slavíček. Něco mezitím. Ale již jste něco namalovali. A podruhé… a potřetí… po desáté…, po sté… A najednou to není ani Slavíček, ani jeho napodobenina, ale jste to vy… Tak se naučilo malovat mnoho malířů. Napodobovali se navzájem, ovlivňovali se no a pak se zrodil jeden génius, který vymyslil úplně něco jiného. Opět zmíním našeho Ladu nebo španělského Dalího, ti dva se již nenarodí, ale nechali tu trvalý odkaz.“

KLAVÍRISTKA: „ To je báječné. Tak takhle to funguje? A to jste zažil? To musí být veliký zrod malíře… Ta proměna… To jsem nikdy nezažila. Já si jen tak čárala a zkoušela to, ale nic mi z toho nevyšlo. No, asi jsem neměla zrod malířky…“

MALÍŘ: „ Nevím zda-li veliký, ale vnitřní ano. Je to veliká metamorfóza. Najednou zjistíte, že malujete obraz podle někoho jiného, vzali jste si námět, motiv, ale teď přišlo něco… Je to úplně vaše dílo. Změnili jste úhel cesty, přidali či ubrali strom, postavili jste dům na plánu obrazu… léto vyměníte za zimu, spojíte dva tři obrazy do sebe… vykolejili jste z toho co jste viděli, a již malujete své obrazy a svým vlastním stylem. Jste to už VY. Ten zrod může být různě dlouhý. Ale já jsem ve všem autodidakt. Takto jsem se sám naučil malovat. Protože jsem opravdu chtěl. Tisíce stran knih jsem přečetl o malování a malířství, stovky vyházených papírů, vyplácané barvy, toho času po nocích… Těch výstav co jsem navštívil, detailně jsem zkoumal, jak to ten malíř namaloval. Někde tajně, někde se to smělo, jsem fotil detaily obrazů… jak je vystavěn kmen stromu, jak popředí, jak obloha, jak pozadí. Z každého si vezmete malinkatý kousíček a ten si uložíte do paměti. A když malujete, tak to nevědomky… podvědomě použijete… Přidáte vlastní dodělávky, vlastní prvky, vlastní rukopis. A pak se odvážíte dělat i vlastní náměty paralelně s tím kopírováním a proces učení je téměř u konce… Záměrně říkám, téměř u konce…, protože každý umělec se vyvíjí, učí se celý svůj tvůrčí život. Obraz také nikdy nedoděláte, jak řekl Jiří Anderle, obraz je opuštěn …“

KLAVÍRISTKA: „To jste mi nahrál… jak , vy malíři, poznáte, že vaše dílo hotové ?“

MALÍŘ: „Odpovím vám otázkou. Jak , vy skladatelé, poznáte, že symfonie je hotová? Prostě to tak vnitřně cítíte. Můj postup je takový, že udělám podklad. Pod pastel dávám akrylový či temperový nátěr, nebo tvrdě zafixovaným pastel a teprve na to namaluji hrubý obraz. Uhlem nebo měkkou tužkou si naskicuji kompozici obrazu. Tedy navrhnu co tam bude, jak to tam bude vypadat…Takže mám podklad a hrubý obraz a to je základ a pak teprve na to maluji. A hraji si s barvou, velikostí, perspektivou, umaži, vymaži, přidám… zkrátka maluji. A když se domnívám, že je dílo dle mého přesvědčení hotové, opustím ho. A osvědčila se mi jedna věc. Říkám tomu, že obraz zraje. Na týden, čtrnáct dní ho někam schovám, pak ho vyndám a dlouze se na něho podívám. A provedu pár tahů, nebo také ne… nebo ho zlikviduji. Jsem sám na sebe velice přísný a jsem sebekritický. Přátelé, kamarádi vám mohou říkat, je to nádherné, je to moc pěkné, jsi výborný… Na tyto pochvaly moc nedejte, i když vás to těší. Kritika, co ten kmen, proboha?, co ta obloha?, ujíždí ti barák… Toho si važme, to vám něco dá, to vás posune. Malování je radost a má se dělat z lásky k přírodě, k umění, slouží k vyplnění volného času příjemnou relaxací. Jakmile nemáme čas a náladu, tak se do malování nepouštějme. Nemá to cenu. Je to stejné jako se psaním, když loudíme z mozku každé slovo, je to v háji. Nejde to. Místo toho, když nemám náladu nebo málo času, tak si o umění, malířích a obrazech raději čtu. Dá mně to mnoho. V knihách najdete mnoho krásného. A k tomu mi slouží ateliérek Žlutý pokoj. Je sice malý, ale nesmírně útulný, jak má správný ateliér vypadat. A protože mám zájmů mnoho, jedno pro druhé musí ustoupit, abych se do té místnůstky 3×3 metry vešel. Proto tu nemůžu mít roztažené úplně všechno…“

KLAVÍRISTKA: „ Jak to? Vždyť mají malíři a potažmo i ostatní umělci většinou takový ten roztržitý bineček. Já si ho dovolit nemohu, protože bych se ihned přizabila, proto jsem na pořádek šílená a vyžaduji to i po Jenovi, který naštěstí patří do skupiny pořádkumilných umělců…“

MALÍŘ: „ To je logické. Tak se mnou byste to měla také jednoduché. Mám rád pořádek a věci na svém místě. Řekla jste většina umělců… Tak já mezi ně nepatřím. Ano, jsou výtvarníci, kteří mají na stole páté přes deváté, mají svůj svět pořádku či spíše nepořádku. Ale jsou umělci, kteří mají rádi úplný přehled o všem co mají a mají na stole klid. Tužky v nějakém košíčku, pastelky rovněž, znám umělce, který má rozdělené teplé a studené barvy… Když jste v malířské euforii jistě máte rozházené věci kolem sebe, protože malování má svůj řád. A když malujete, tak to jede, tak to sviští… A nemáte čas hledat barvu, špachtli či tužku. Ale když skončím, tužky dám do kelímku, špachtle umyji, pastely rozdělím zpět do přihrádek, ale obraz na stojanu nebo na podložce nechám. No jo, ale pak mám problémy si sednout do velikého a pohodlného křesla. Naliji si sklenku vína, lampy svit mi ozáří knihu a buď čtu,… anebo spím… Žlutý pokoj je v noci uklidňující, nádherný, nesmírně útulný… tlumené žluté světlo, knihy, obrazy, víno a krásná vážná hudba… nebo vyprávění v rozhlase…, případně ticho…“

KLAVÍRISTKA: „ Jak vám rozumím, mistře. Také jsem to měla… mám ráda a dodnes mám v domě své místo… malou místnost, kde jsem ráda sama a tam si i svítím…“

MALÍŘ: „Odpusťte mi to, ale není to zbytečné ?“

KLAVÍRISTKA: „ Ne, vůbec ne. Mám tam silnou žárovku… a ta hřeje… a dává mi teplo a teplo je pocit bezpečí. Vnímám to teplo a mám pocit té situace, jakou jste popisoval. Jen já a klid, a světlo a hudba. A také si tam ráda čtu… nebo poslouchám audioknihy. Už jich vydali spoustu… Je to stejné jako to máte vy a rozhlasové hry či pohádky… A tak se bojím, že již obyčejné žárovky z trhu zmizí… ty nové nehřejí…“

MALÍŘ: „To je pravda… nejde z nich to teplo… také je mi příjemné. A víte, když mi záleží na poslechu a na obsahu hry, mám celou dobu zavřené oči? Pomáhá mi to se lépe soustředit. Jinak se všelijak rozptyluji a poslech není tak intenzivní a plnohodnotný.“

KLAVÍRISTKA: „ Jste roztomilý člověk… vím to. Když člověk vidí, vnímá svět povětšinou vizuálně a pak ho to odvrátí od poslechu a od přemýšlení nad tím co vlastně poslouchá. Všiml jste se, jak my hudebníci, přivíráme oči při poslechu hudby ?“

MALÍŘ: „Všiml. Souvisí to s tím vnímáním… Není vám chladno? Celá se třesete? “

Úryvek z e-knihy : PAVEL ŠVEC, Malíř, který maloval do tmy, 2015


Líbí se vám moje stránky? Možná by zaujaly i vaše přátele. Budu rád, když jim o nás dáte vědět.


E-BOOK ZDARMA - 12 TAJEMSTVÍ KRESBY

E-BOOK ZDARMA - 12 TAJEMSTVÍ KRESBY